Ne, že byste si svým produktem nebyli jistí. Vy pravděpodobně velmi dobře víte, že to, co nabízíte, je totální terno. Vůbec nepochybujete o tom, že svojí službou vytrhnete trn z paty spoustě lidí a že by vám za to byli schopní ruce zulíbat. Jenže navenek to prostě nějak nejde. Nedaří se vám jasně a jednoduše napsat „tady to je a je to skvělý, kupte si to”. Proč?
Když v průběhu online kurzu Copykiller — prodávejte textem pozoruju pokroky účastníků, dochází mi, proč někdy ani ty nejlépe napsané texty nefungují.
Pro psaní opravdu přesvědčivých textů je totiž absolutně nezbytnou ingrediencí vaše sebejistota.
Ta myšlenka mě tak pohltila, že jsem se v tom začala vrtat víc a víc, a vyhmátla jsem čtyři zásadní bloky, které možná i vám brání v psaní skutečně přesvědčivých textů. Pojďme se na ně teď spolu podívat. Jsem zvědavá, v kolika z nich se poznáte. 😉
Vy sice víte, že váš produkt je opravdu dobrý a užitečný, ale na podvědomé úrovni vás stále omezuje jakási vnitřní nejistota. Ďábelský hlásek, který vám podsouvá myšlenky jako:
„Ale co když to není tak úplně dobré, jak si myslím?“
„Já ještě nejsem na takové úrovni, abych si mohl říkat o peníze.“
„Co když to nikdo nebude kupovat?“
„Co když je to moc drahý?“
Tak to všechno je potřeba prostě poslat pryč. Vy musíte mít v hlavě nastavenou neochvějnou jistotu, že váš produkt je něco, co spasí celý svět a na co už celé lidstvo (nebo alespoň vaše cílovka) netrpělivě čeká.
Všechny vaše nejistoty se totiž na nějaké úrovni promítnou i do vašeho textu. Ten pak může být technicky skvěle napsaný, ale navenek na vás všechny ty pochybnosti napráská. Prostě se to pozná. A kdo by si kupovat produkt, o kterém sám autor tak trochu pochybuje?
Radši si počkám, až si mě všimnou. Když to budu dělat dobře a s láskou, jednou to přece přijít musí…
Nemusí. Anebo to „jednou“ může přijít taky třeba za 10 let. Chce se vám tak dlouho čekat? A vůbec, nevidím jediný důvod, proč byste si měli nechávat pro sebe, že děláte něco úžasného, co může pomoct hromadě lidí. (To by mělo být dokonce trestné! :-P)
Vemte rozum do hrsti. Chcete prodávat? Chcete pomáhat? Tak vidíte, je to dokonale slučitelné a stačí pro to udělat jedinou věc: Říct o tom lidem sebevědomě a nahlas.
Tohle čekání, až si mě všimnou, je jedna z nejhorších pastí a zároveň i docela slušný alibismus. (Kdyby to náhodou nevyšlo, tak vy jste vlastně z obliga, že?) Vemte svůj byznys a svůj život do vlastních rukou. Nečekejte, že to někdo udělá za vás.
Možná vás teď docela překvapím, ale tohle taky nefunguje. Člověk má totiž v sobě spoustu vlastních bloků, přes které nedokáže úplně ostře vnímat, co chtějí nebo potřebují druzí. Jestliže se sami bojíte prodávat, je velmi pravděpodobné, že budete mít pocit, že i vašim klientům to bude nepříjemné.
Pokud si nejste dostatečně jistí v sebeprezentaci a bojíte se zviditelnit, velmi pravděpodobně budete mít dojem, že když budete víc vidět, bude to pro potencální klienty otravné.
To jsou všechno falešné domněnky. Já sama jsem se dostala do celkem ostrého střetu sama se sebou, když jsme spustili naši první remarketingovou kampaň na online kurz Copykiller. (To jsou takové ty reklamy, které se začnou zobrazovat poté, co jste si prohlédli prodejní stránku, ale nenakoupili. A ty na vás pak lezou málem i z ledničky a z popelnice před domem.)
Ta reklama na kurz s mým obličejem byla úplně všude. Úplně všude. I v kalkulačce a menstruačním kalendáři. Měla jsem pocit, že to je prostě MOC. První dva dny jsem trpěla jako zvíře, protože jsem se prostě zoufale nechtěla těm lidem zprotivit. Jenže víte, co se stalo? Nestalo se vůbec nic. Tedy kromě toho, že lidi velmi ochotně nakupovali a psali mi „pecka! Chci taky takovou reklamu, jak to děláš?“. No, a pokud jsem někoho vyloženě otrávila, i to je ok, pravděpodobně by to stejně nikdy nebyl můj zákazník.
Takže když si občas čtu diskuse v podnikatelských skupinách, jestli jeden mailing za dva týdny už není trochu moc, musím se smát. Sama jsem si tím taky prošla, taky jsem se bála, že lidi odradím a otrávím, ale teď už vím, že když chcete prodat, musíte být vidět.
Neboli strach vyprofilovat si svou jednoznačnou a úzkou cílovou skupinu.
Ano, i tohle je otázkou sebevědomí a sebejistoty. Fígl spočívá v tom, nenechat se paralyzovat strachem, „co kdyby mi nedejbože jediný klient utekl“, a prostě si určit, pro koho a s kým chci pracovat. Jsou mojí cílovkou maminky na mateřské? Píšu pro maminky, i za cenu toho, že by se mezi nimi objevilo pár tatínků. Buď to tatínkové přežijou, anebo to prostě přežiju já.
Rozhodně ale nedává smysl snažit se ze strachu, že přijdu o kšeft, zalíbit úplně všem. Tam leží problém spousty jinak velmi schopných psavců-podnikatelů: neví se, pro koho jsou jejich texty určené a kdo by si je vlastně měl číst.
Klient se ve vašem textu musí okamžitě poznat. Bez jakýchkoli pochybností si musí být jistý, že tohle je text (resp. produkt) ušitý pro něj na míru. A toho s přístupem „píšu přece pro všechny“ nikdy nedosáhnete.
Tak. Vám se teď asi honí hlavou spousta věcí a říkáte si, nojo, ale co s tím sakra mám dělat?
Asi vás z toho úplně vyléčit nedokážu, to je vaše práce a váš boj. 😉 Ze všeho nejdůležitější je uvědomit si to a přiznat, pak už máte dveře k vyřešení problému otevřené.
Ale přecejen pro vás mám jeden tip, co by vám v téhle šichtě mohlo pomoct:
Hrajte si, udělejte si z toho prodeje trochu srandu. Obchodování je divadlo, show… Užijte si to! Nebojte se věci trochu nafouknout (to neznamená, že máte lhát, to určitě ne). Hrajte si s nadsázkou, dejte do toho emoce a udělejte si z toho zábavu. Když se budete bavit vy, nakazíte tím i své publikum.
Zdravá nadsázka, hravost a radost jsou ty nejlepší signály, že moc dobře víte, co děláte a co prodáváte.